Už jsem to zmínil v několika jiných článcích, že sbírám německou parní železniční sféru od III. do IV. epochy, kde v té čtvrté se nacházejí již jen provozní muzeální unikáty. V posledně jmenované provozní epoše se přitom nachází řada zajímavých exponátů, ty je možné sehnat u firem jako BRAWA nebo TRIX, okrajově pak ROCO. Mnou prezentovaný model od firmy TRIX je BR 74.867 DB pro lehké nákladní a osobní vlaky, tento stroj byl určen pro okrajové lokální tratě, ale také na běžný posun ve stanicích a nákladních uzlech v Německu.
Pod katalogovým číslem 22550 se v malé krabičče nachází model s plně ozvučeným dekodérem ESU LokPilot5. Jde o velice kvalitní dekodéry které bohužel stále v současné době v Česku neumí nikdo přehrát jiným zvukovým projektem, proto je vhodné v místě nákupu v Německu, u řady tamních prodejců dojednat i jiné varianty zvukových projektů. Zvukový projekt tohoto modelu pro III. provozní epochu odpovídá své skutečné provoznímu a zároveň muzeálnímu stacionáři Deutsche Bahn.
Pochopitelně, jako všechny modely parních lokomotiv TRIX, i tento model má předpřípravu na instalaci kouřového generátoru. Tentokrát do tohoto modelu jej realizovat neplánuji, protože už vlastním poměrně dost parních lokomotiv s kouřovými generátory, takže zde zcela postačí zvuková kulisa dekodéru.
Ale zpět k předloze která je rozhodně velmi zajímavá, protože typové řady těchto pruských lokomotiv T11 a později T12, mají poměrně zajímavou historii provozu. Tyto stroje nasazoval dopravce nejvíce v Berlíně, kde se právě v plenkách formoval současný dopravní systém S-Bahn, v denním nasazení se nacházelo až 500 strojů v Berlíně a přilehlém okolí.
Přestože první série byla k dispozici již od roku 1902 ve čtyřech experimentálních testovacích kusech (s kouřovou komorou) tak před T11 sériová výroba začala až v roce 1905. Kromě pruských státních železnic získaly lokomotivy tohoto typu také Císařské dráhy v Alsasku-Lorraine (25 kusů), železnice Lübeck-Büchen a železnice Halberstadt-Blankenburg.
