Nekonečný „seriál“ o historických vozech firmy BRAWA, pokračuje tentokrát s modely Gg původního označení „P“ pro přepravu cukru v pytlích a objemových žocích. Československá komise cukerní v Praze, byla založena usnesením Národního výnoru dne 31.října 1918. BRAWA vyrobila hned dva modely, a to klasickou Zetku a Zetku s brzdařskou boudou. Klasika nese označení: 3.01504 (P), druhý model s budkou: 3.01001 (P). V obou případech se jedná o vozy pro II. provozní epochu provozovatele ČSD.
Tak jako řada vozů v poválečném období první světové války, se jednalo o nekonečný počet vozů různých typů které bylo potřeba nějakým způsobem označit a knižně evidovat. Vozy původního značení písmene P – bylo před prvním přeznačením rozhodnuto o značení Gg. V příbuzné konstrukční třídě pak vozy P1 až P3, podskupiny Z nebo Ztr etc.
Dobová citace usnesení Národního výboru z roku 1918:
Platná nařízení o cukerní ústředně ve Vídni mění se, případně doplňují se, jak dále uvedeno. K obstarávání veškeré péče o nerušené zásobování cukrem a řádné hospodaření cukrem v území Československého státu vyrobeným zřizuje se jakožto sbor pro přechodní dobu do poměrů mírových Československá komise cukerní. Sídlem komise jest Praha.
Komise sestává ze 7 zástupců pěstitelů cukrovky, 7 zástupců průmyslu cukrovarského a 7 zástupců spotřebitelů. Členy komise jmenuje na základě návrhů zájmového zastoupení případně odborových sdružení pěstitelů cukrovky, průmyslu cukrovarského a spotřebitelů vláda. Mimo to jmenuje vláda do komise zástupce. Státní a ostatní úřady veřejné jsou povinny podporovati cukerní komisi v jejím oboru působnosti; zejména pak jsou úřady tyto povinny prováděti v rámci své působnosti opatření cukerní komisi stanovená.
Komise jest povinna vypracovati pro svou činnosti podrobný řád jednací, jejž po schválení vláda vyhlásí cestou nařizovací. K úhradě svých nákladů oprávněna jest komise vybírati od cukrovarů dle poměru jejich výroby příspěvek na správu, jehož výše podléhá schválení vlády.
Usnesení, případně opatření komise, jež byla pozastavena zástupcem vládním, musí komise předložiti vládě ke konečnému rozhodnutí.Až do konečného ustavení komise pověřuje vláda vedením záležitostí této komisi přikázaných devítičlenný výbor se zástupcem vlády. Provádění tohoto nařízení bude upraveno cestou nařizovací. Nařízení toto nabývá účinnosti dnem svého vyhlášení.
Cukerní komise pověřena jest mimo jiné zejména:
- aby všeobecně pečovala o nerušené zásobování spotřeby cukru v domácnostech;
- aby učinila v dohodě s příslušnými úřady státními a oněmi orgány, jež až dosud rozdělovací službou jsou pověřeny, všechna opatření ohledně cukru pro spotřebu pohotového;
- aby vypracovala a vládě předložila přesné návrhy k zabezpečení cukerní kampaně 1918 až 1919;
- aby provedla všeobecné zjištění i zajištění všech zásob cukru pohotových i v běžné kampani vyráběných v území Československého státu pro potřebu tohoto státu;
- aby neprodleně zahájila převzetí příslušné agendy od stávající cukerní ústředny ve Vídni;
- aby vypracovala co nejdříve celkový plán o hospodaření cukrem v období 1918 až 1919;
- aby zavčas navrhla, případně sama učinila veškerá opatření k zabezpečení jarního osevu cukrovky a výroby cukru v provozovacím období 1919/20 a případně i v letech dalších;
- aby jednak vládě činila z vlastního podnětu návrhy k výrobě cukru a hospodaření cukrem se vztahující, jednak aby podávala vyžádané vládou vyjádření.
Když nebylo zapotřebí svážet cukr do státem provozovaných skladů, bylo i velké množství vozů využíváno pro přepravu a distribuci osiva pro družstva a později státem zřízené centrální statky a hospodářství. Československá komise cukerní byla přímým vlastníkem všech vozů, jednalo se až o 150 vozů klasického provedení, případně s brzdařskou budkou. ČKC byla tedy, jak je uvedeno v přímém nařízení Národního výboru, podřízena Ministerstvu hospodářství a výživy.
ČKC provozovala také dvě správkárny těchto vozů, jedna byla v Bubnech v Praze, druhá pak v Přerově. ČSD které bylo provozovatelem všech vozů pod vlastníkem ČKC, využívalo mimo řepné kampaně uvolněné vozy pro přepravu dalších potravinářských komodit, v tehdejší době bylo běžné že spotřební družstva Včela, konkrétně jejich centrální sklady, zásobuje právě vozy ČKC Praha.
Družstvo Včela bylo také velkých odběratelem cukru, takové sklady vozy ČKC obsluhovalo ve městech Kladno, Písek, Mladá Boleslav, Nymburk, Turnov, Kolín, Benešov u Prahy nebo Kralupy nad Vltavou a Roudnice nad Labem. Ve všech těchto stanicích byla zřízena překládka z vozů ČSD na silniční nákladní vozidla Škoda či koňské povozy.
