Když jsem někdy v roce 1984 dostal svů první modelový set lokomotivy s asi trojicí vozů a jednou výhybkou v oválu, bylo to období kdy jsem nevěděl o modelovém světě prakticky vůbec nic – utvářel se až během následujících let a po otevření hranic k západním sousedům nastala produktová revoluce. U nás na trhu bylo možné běžně dostat modely měřítek H0 a TT. Jednalo se o produkty firem Berliner TT Bahnen, Piko, Zeuke a mnohé další.
Můj první kolejový ovál s výhybkou byl TT 1:120.. bylo možné jej postavit prakticky kdekoliv, vešel se doslova na jídelní stůl. Na několik let jsem pak o modelovou železnici ztratil zájem, a až v pozdějším věku došlo k přechodu z TT na H0 1:87! Postupem několika dekád se ovšem výrazně měnil i ceník modelů. Za jeden nákladní vagon v hodnotě 25 Kčs, dnes jeho cena překračuje mnohdy i 1000 korun s tím, že se podstatně změnila i detailnost provedení ale i kvalita materiálů a podíl leptaných detailních doplňků.
Měřítko kompromisu TT 1:120 je v případě realizace dlouhých oblouků v domácím provedení tou snažší variantou, oblouky v kolejišti v měřítku H0 1:87 posunuje prostorové nároky na zcela jinou úroveň. Pojďme si zde uvést pár faktů, které stojí jak za výběrem modelového měřítka, tak i finanční nároky na realizaci modelového provozu vůbec.
Zde je vhodné upozornit, že pokud bychom chtěli realizovat skutečné délky staničních a mezistaničních kolejí, nestačila by nám ani garáž na dva osobní automobily. Proto jsem sám při stavbě železničních uzlů Děčín a Ůstí nad Labem, musel přijmout desítky kompromisů co se prostorové realizace týká. Vše pak zajišťuje promyšlený systém vratných smyček v kombinaci s kolejovou harfou odstavných kolejích ve skryté sekci.
Na začátku samotné realizace je nutné také přímo zvolit, v jakém režimu bude modelové kolejiště provozováno – ať již analogově přes sérii spínačů pro výhybky a kolejové odpojovače, případně poloautomatické analogové pomocí komponent jako je Zhlavík od firmy MTB, případně plně digitální provoz DCC direktivy programů ROCRAIL nebo JMRI ad. Obslužné programy pak mohou provozovat vlaky ve zcela automatickém reřimu, případně poloautomatickém – kde následně dochází k větší práci se zpracováním jízdních řádů osobních a nákladních vlaků, jejich oběhy a směrové skupiny kde vlaky jezdí z bodu A do bodu B.
U svého kolejiště jsem zvolil zcela automatický provoz vlaků podle oběhů grafikonu a jízdních řádů pro jednotlivé turnusové skupiny. Poloautomatický režim pak v případě ROCRAIL umožňuje provoz vlaků tzv. „na ruku“ kdy Vás program diriguje a určuje sám směr vašeho vlaku a vy ovládáte pouze jízdu svého vlaku. Obsáhlost tohoto programu si nicméně popíšeme v některém z jiných článků.
Pokud tedy máme zvolený prostor pro realizaci domácího modelového kolejiště, je nutné určit i systém vratných smyček a odstavných skrytých kolejí které umožňují střídání vlaků na viditelných sekcích kolejiště, což umožňuje realizovat rozmanitost provozu.
Průběžně doplňujeme..
