Při plánování domácího kolejiště musíme počítat se vším, tedy od schémat vedení rozvodů elektriky ať již analogového nebo digitálního kolejiště, tak i s prostorem který bude výchozí pro rozvržení celého layoutu, a tím jsou kolejové oblouky. Někdo si řekne „natáhnu tu kolej tady a takhle do oblouku – a je hotovo..“ není tomu opravdu tak jak si myslíme. Na kolejových obloucích skutečně záleží, tedy hlavně i věrohodnost při provozu dlouhých vozů, kterými jsou právě ty osobní, které svojí délkou při průjezdem oblouků ukáží, jak moc bylo na poloměr myšleno.
Osobně jsem pro maximální dodržení přepočítaných hodnot v měřítku dle předlohy. To je můj postoj jako autora tohoto textu. Nicméně, je mi jasné, že v běžných domácích podmínkách je toto mnohdy nedosažitelné, ačkoliv u mého layyoutu do tvaru lísmene L – a rozměry 750 x 450 cm jsem se s kolejovými oblouky potrápil také dostatečně, jednoduše jsem se odmítl smířit s faktem, že my dlouho osobní vozy (např. Y) budou vybočovat v obloucích mimo osu koleje.
Poloměr R 850 je na hraně, na R 2000 doma zapomeňte
Pokud tedy chceme realizovat funkční celek, nikoliv funkční diorama kde se budou prohánět vlaky na ostrém poloměru – tedy pokud toho není možné dosáhnout, zvlolil bych realizaci nějaké úzkorozchodné železnice např. Osoblaha nebo JHMD etc.
Výpočet poloměrů obloků je také do značné míry závislý na dalším funkčním faktoru – a tím jsou poloměry výhybek. Výrobci nám dnes nabízí poměrně obsáhlý sortimet různých poloměrů, včetně fascinujících obloukových výhybek které mám já osobně velice v oblibě i ve skrytých sekcích pro odstavování vlaků. Poloměr 900 – 1000 mm. mi pro zmínění provoz osobních Y vozů a delších, přijde jako krajní řešení které už začíná pomalu postrádat modelovost. Tak tedy, pro volbu poloměrů, bych doporučil vycházet od poloměrů zvolených výhybek, které na kolejové oblouky přímo navazují.
Ono v podstatě stačí zakomponovat kamkoliv do kolejiště jeden nebo dva pohledově dominantní oblouky větší než R 850, které budou přitahovat oko ze všech úhlů. Tím dosáhneme požadovaného efektu a všechny ostatní oblouky už mohou být menší, schované do zářezu, do lesa, za horizont, takže nebudou rušit pohled na kolejiště jako celek.
Modelářský klub Zababov má kritéria pro oblouky v H0 1000 mm. jako technické minimum. Toto omezení se uplatní hlavně ve výhybkách. Doporučená minima jsou 1435mm pro lokálku, 1725mm pro hlavní jednokolejnou trať, pro dvojkolejku přes 2 metry. Ale staví se obvykle větší, takže lokálka má běžně poloměr těch 1725 mm. (tj. 150 metrů ve skutečnosti). To kdo modelaří podle finescale norem, tak se řídí prostým přepočtem, například pro FREMO:87 je to pro DRG a DB 190m/87 jako minimum, ale standardně se staví kolem 3,4m, tedy 300 metrů ve skutečnosti (platí pro vedlejší trať). V domácích podmínkách je to nerealizovatelné, pokud nemáte přebytečnou stodolu..
Pokud bych stavěl dnes něco menžího než nyní mám doma, rozhodně bych se snažil přesunout prudší oblouky do neviditelných částí. A záleží jaký motiv se staví, Hektora se třemi vozy Eas/Eas-u si na 800 mm. dokážu představit, ale Brejlovec s osmi ypsilonama nebo Sergej a dvacet vozů wapek už nikoliv.
Realita malého kolejiště 200 x 160 cm.
Vozy vzoru Y od firmy Tillig projedou obloukem R1 (značení PIKO – 360mm), ale už na spodních partiiích vykukuje vnější kolejnice oblouku, což je naprosto nereálný stav, ale bohužel v domácích podmínkách realitou řady modelářů. Minimální oblouk pro to aby to dobře vypadalo bych považoval za takový oblouk, při kterém již kolejnice nevykukuje ze spodní boční partie vozu, což nastává tak na oblouku R4 (545mm). V neviditelných místech bych ovšem používal nejméně R2, aby bylo možné provozovat vozidla jako jsou osobní patrové vozy, páru 555.0 a další zajímavé modely. Jen tak pro zajímavost, na výhybkách s úhlem odbočení 15° je použit oblouk který odpovídá R2, tedy 420 mm.
Resumé
Poloměr oblouků modelové železnice se liší podle měřítka a prostoru. Pro nejpoužívanější měřítko H0 se za funkční minimum považuje cca. 360-400 mm. (R2/R3), avšak pro spolehlivý provoz dlouhých vozů a realistický vzhled je ideální poloměr >600 mm. U měřítka TT začínají poloměry obvykle na 267 mm.
- H0 1:87
Minimální R1 nebo R2, tedy 358 – 420 mm. pro krátké lokomotivy a vozy. Doporučené pro domácí kolejiště je 500 mm. a více – tedy pro zmíněné osobní vozy Y, případně pro lokomotivy Sergej, 181/182 nebo parní lokomotivy 555. Pro modulovku pak volíme minimum 1000 mm.
- TT 1:120
Minimální se doporučuje R11 a R12, tedy 267 mm. a 310 mm. Za ideální se považuje 350 mm. a více.
Dlouhá vozidla: Dlouhé parní lokomotivy a osobní vozy (tedy 26,4 metrů v reálu) vyžadují poloměry nad 500 až 600 mm., jinak vypadají průjezdy v obloucích neesteticky a mohou také vykolejit – hlavně lokomotivy. Skryté segmenty kolejiště: Jedná se o úseky kolejových oblouků kam není vidět, tedy skryté odstavné koleje, koleje za horizontem, v tunelech etc. všude zde je možné použít menší poloměry, rozhodně ale pro spolehlivost provou, bych volil pro malé layouty minimálně 500 mm. Flexi koleje: Umožňují položit oblouky s větším, plynulejším poloměrem oproti pevným obloukovým kolejím. Protisměrné oblouky „esíčka“: Vyhněte se přímému napojení oblouků opačného směru; vložte mezi ně rovnou kolej (alespoň v délce nejdelšího vozu).
Praxe a trochu matematiky
Například měřítko 1:87 znamená, že 1 mm na modelu odpovídá skutečnému rozměru 87 mm (rozměr naměřený na modelu násobíme příslušným koeficientem, v našem případě číslem 87). Abychom dostali modelový rozměr, musíme míru ze skutečnosti tímto koeficientem dělit (např. 100 metrů ve skutečnosti odpovídá ve stejném měřítku délce
100 : 87 = 1,149425287356 metru). Pojmem modelový metr označujeme míru, která v modelu odpovídá jednomu metru ve skutečnosti.
| Skutečný rozchod | Modelový metr | |||||
| od 1250 | od 850 | od 650 | od 400 | |||
| do 1700 | do 1250 | do 850 | do 650 | |||
| Velikost | Měřítko | Doplňené označení | (mm.) | |||
| žádné | m | e | i (f) | |||
| Modelový rozchod v mm. | ||||||
| II. | 1:22,5 | 63,5 | 45 | 32 | 22,5 | 44,5 |
| I. | 1:32 | 45 | 32 | 22,5 | 16,5 | 31,3 |
| 0 | 1:45 | 32 | 22,5 | 16,5 | 12 | 22,2 |
| S | 1:64 | 22,5 | 16,5 | 12 | 9 | 15,6 |
| H0 | 1:87 | 16,5 | 12 | 9 | 6,5 | 11,5 |
| TT | 1:120 | 12 | 9 | 6,5 | (5) | 8,3 |
| N | 1:160 | 9 | 6,5 | (5) | (3,75) | 6,3 |
| Z | 1:220 | 6,5 | (5) | (3,75) | 4,5 |
Na vysvětlenou k této tabulce je potřebné poznamenat, že pro velké rozchody se používají římské číslice, dnešní velikost II se dříve označovala III (původní velikost II se používala málo a z nové normy byla vynechána) a také to, že v označení H0 není písmeno O, ale číslice 0 (označení vzniklo z německého “halb Null” – poloviční nula). Pro velikost IIm, ve které vyrábí své modely firma LGB, se také vžilo označení velikosti G. U modelů polních drah se někdy místo normou předepsaného písmena i používá doplňkového označení f (zřejmě od slova Feldbahn – polní dráha).
U zahradních železnic platí pro určování modelového měřítka jiná filosofie, vycházející z předpokladu, že na jedné trati se mohou střídat různé modely. Systém je tedy odvinut od modelového rozchodu a podle toho, jaký je rozchod skutečné předlohy, vyjde měřítko zmenšení modelu. Přehled udává tabulka:
| Modelový rozchod | Skutečný rozchod (mm) | ||||
| od 1250 | od 850 | od 650 | od 400 | ||
| do 1700 | do 1250 | do 850 | do 650 | ||
| (mm) | (in) | Měřítko zmenšení | |||
| 32 | 1 1/4 | 1:45 | 1:32 | 1:22,5 | 1:16 |
| 45 | 1 3/4 | 1:32 | 1:22,5 | 1:16 | 1:11 |
| 63,5 | 2 1/2 | 1:22,5 | 1:16 | 1:11 | 1:8 |
| 89 | 3 1/2 | 1:16 | 1:11 | 1:8 | 1:55 |
| 127 | 5 | 1:11 | 1:8 | 1:5,5 | 1:4 |
| 184 | 7 1/4 | 1:8 | 1:5,5 | 1:4 | 1:3 |
| 260 | 10 1/4 | 1:5,5 | 1:4 | 1:3 | 1:2 |
Dodržet zcela exaktně modelové měřítko může být velmi obtížné a v některých případech dokonce nemožné. Přepočítané rozměry se zpravidla zaokrouhlují s ohledem na možnosti dosahované přesnosti práce (v průmyslové výrobě lze zpravidla mluvit o setinách, někdy i o tisícinách milimetru, při amatérské rukodělné práci jsme obvykle rádi, když se s odchylkami vejdeme do několika desetin milimetru), ale v některých případech musí být přihlíženo k tloušťce použitého materiálu (např. vsazování oken do otvorů ve stěně) nebo k jeho pevnosti (např. madla, schůdky nebo jiné podobné detaily, které mohou být mechanicky namáhány při uchopení modelu do ruky).
Některé rozměry nejde dodržet vzhledem ke spolehlivosti funkce modelu nebo jeho částí (typickým příkladem jsou okolky na kolech železničních vozidel, které musíme v modelu dělat výrazně větší než by odpovídalo přepočtu, jinak by modely neustále vykolejovaly) a v některých případech je nutno rozměry (i konstrukční provedení) některých dílčích částí modelu přizpůsobit dalším požadavkům. U modelů železničních vozidel se to například týká problematiky oblouků na trati – z prostorových důvodů obvykle není možné dodržet poloměr oblouku trati tak, aby odpovídal přepočtu, proto je často nutno upravit pojezd modelových vozidel (možnosti natáčení podvozků nebo příčných posuvů dvojkolí). To se dotýká i spřáhel z hlediska jejich výchylek, nemluvě o tom, že se v běžném modelovém provozu používají konstrukce spřáhel, které se vůbec nepodobají spřáhlům skutečným.
V běžné praxi také lze najít příklady, kdy modelář záměrně nedodrží některé základní rozměry vozidla. Nejčastěji je to tehdy, když použije díly (obvykle podvozky nebo kompletní pojezd s pohonem) z nějakého rozměrově podobného modelu, aby si ušetřil vlastní práci. Tzv. “počítačům nýtů”, tj. lidem, kteří každý model podrobují důkladnému zkoumání, co na něm neodpovídá skutečnosti, to sice vadí, ale pokud není rozdíl velký a dodrží se určitá pravidla (hlavně úprava proporcí tak, aby na modelu odpovídala vzájemná poloha všech vzhledově důležitých dílů), těžko to někdo pohledem pozná.
Ale i v tovární produkci dochází někdy k úpravám rozměrů – poměrně častým případem je redukce délek u dlouhých vozidel, aby se usnadnil jejich průjezd ostrými oblouky (např. místo 1 : 87 jsou délky kráceny v měřítku 1 : 100). A protože se mnozí výrobci snaží rozšiřovat svůj sortiment různými mutacemi již vyráběných modelů, nezřídka se nebere příliš ohled ani tvar a proporce, natož na přesné rozměry konkrétní předlohy.
