V roce 1882 realizovala firma HENSCHEL první provozní lokomotivy vycházející z později osvědčené konstrukční skupiny T3 pro pruské státní železnice. Jednalo se o první unikátní lokomotivy od kterých se odvíjela řada dalších strojů jiných konstrukčních řad, společně s T3 a T2, kterých bylo vyrobeno několik stovek kusů, byl tento stroj s T2 v provozu ještě na přelomu první a druhé poloviny minulého století. Pruská T3 byla využívána pro lehký posun na nákladních ranžírech, vlečkách, posunu v depu nebo pro lehké osobní vlaky na krátkých lokálních tratích.
Označení T 3 bylo zavedeno v roce 1906 pro provozování trojnápravových lokomotiv. Došlo tedy k rozdílům v typu. Společné bylo, že T 3 měla mokrý parní stroj se dvěma válci, které byl umístěn nad střední nápravou, ploché posuvníky dodávala firmou Allan. Přívod vody byl umístěn vodním zásobníkem pod kotlem; uhelné zásobníky umístěny vlevo a vpravo vedle požářiště prostoru pro topiče v kabině obsluhy. Postupem času došlo k nucené úpravě, kdy se docílilo zvýšení kapacity zásobníku vody na 5 m3 a u uhlí na 1,9t – pochopitelně došlo i vyššímu zatížení náprav z 11 na 12t.
Protože lokomotivu T3 vyrábělo hned několik německých lokomotivek tehdejší doby, zmínit můžeme známé firmy jako Humbold, Henschel, Union, Schwarzkopff nebo Freudenstein, své stroje si před velkým sjednocením vyráběla i řada soukromých železničních dopravců tehdejší doby, zejména pak provedení Crefeld-Bismarck pro správu BLE (Státní železnice Brunswick), případně pro Meklenburské oblastní železnice Fridricha Franze. Několik strojů konstrukční řady T3 vyrobila také úzkorozchodná dráha 760 mm. Bielstein-Waldbröl.
Po druhé světové válce, a to zejména v Polsku a v bývalém území Pruska po vlně nového uspořádání Evropy, zůstalo několik strojů právě v Polsku a v Gdaňsku. PKP neměla o tyto stroje moc velký zájem, proto je používala hlavně pro posun v depu, státem vlastněných vlečkách a skladových areálech v loděnicích a nákladních mořských přístavech, nejvíce ve zmíněném Gdaňsku. Deutsche Reichsbahn převzala v roce 1925 511 pruských T3 jako série 89,70–75. 473 lokomotiv starších typů byla udělen rozsah číslování 89 7001-7456, 7473-7476 a 7499–7511. 38 lokomotiv vyztuženého typu dostalo čísla 89 7457–7472 a 89 7477–7498.
Model WEINERT
Firma WEINERT před několika lety tento model realizovala jak v analogovém tak v digitálním provedení, dnes jsou odlišné verze z limitovaných edicí poměrně velkou raritou a vzácností. Jednotlivě stroje se odlišují přesně tak, jak se u různých lokomotivek realizovala samotná stavba T3 pro DRB a DB, pčípadně pro některé soukromé subjekty a cukrovarnické vlečky. WEINERT tento model realituje a nabízí dodnes, podobně jako ROCO se svým modelem BR80. Ačkoliv některé verze modelu mění své působení na trhu a firma realizuje další verze, dodnes si některé verze drží své ceny na poměrně velmi vysoké hladině.. toho je příkladem i model z následující galerie který se pohybuje kolem 700 EUR / 17.500 CZK v analogovém provedení.
Manufaktura WEINERT nevyrábí své modely lokomotiv na sklad, pokud je sjednána objednávka konkrétního modelu, dochází k realizaci montáže během několika dnů, kde sestavení tohoto konkrétního modelu trvá kolem 3 až 4 hodin. Zákazník obdrží nově certifikát a model obdrží speciální ochranný box. Protože se některé modely mohou lišit v mnoha prvcích kolem kotle, podvozkových segmentů, boudy obsluhy ap. firma na sklad vyrábět logicky ani nemůže.
