V roce 2023 BRAWA vyrobila hned deset modelů vozů s označením Ucs (Kds 54) a dalších odvozených konstrukčních skupin. Vozy Deutsche Bahn využívalo hlavně pro přepravy sykých materiálů jako je cukr, sklářský písek, cement, vápno, popílek nebo mouka. Přitom se jednalo po druhé polovině minulého století o naprostý experiment. Protože přeprava sypkých materiálů probíhala v pytlích se kterými byla náročná manipulace která vyžadovala také velké nasazení lidské síly, nechala společnost DB přestavět čtyřnápravové americké cisternové vagony válečného typu, které byly stále v relativně dobrém stavu, na silo vagony typu KKd 49 (Uac945).
Ty bylo možné velmi efektivně nakládat a vykládat pomocí stlačeného vzduchu. Poté, co se tyto vagony osvědčily, byly vyvinuty nové vagony. Po pilotní sérii v roce 1953 bylo v letech 1955 až 1964 dodáno přibližně 1 200 vozů, která společnost DB začlenila do svého vozového parku pod označením Kds 54 (Ucs908). Byly vybaveny dvěma vzpřímenými kulatými sily s kuželovitou horní a spodní částí. Ty spočívaly na speciálních sedlových deskách na nosném rámu. Zároveň DB pořídila přes 1200 vagonů s o něco většími sily, díky čemuž byly vhodnější pro náklad s nízkou hustotou. Tyto vozy byly označeny jako Kds 56 (Ucs909).
Už v roce 1950 byl vyroben malý počet čtyřnápravových silo vagonů s označením KKds 55 (Uacs946). Byly vybaveny čtyřmi sily podobně jako Kds 54. Dvounápravové vagony se třemi hliníkovými sily byly také vyráběny v malém počtu od roku 1961 pod označením Kds 67 (Ucs910/911/912). Ačkoliv se konstrukční skupina lišila v nepatrných projekčních změnách, jejich určení zůstávalo stejné a tyto vozy si pro přepravy svých komodit objednávala také řada velkých firem a společností.
Vozy pro sypké stavební materiály
U těchto vozů bylo velkou výhodou že nemuselo probíhat čištění u přechodu mezi materiály. V Německu, které bylo odjakživa velmocí co se továren na výrobu stavebních materiálů týká, byl oběh těchto vozů prakticky bez jakéhokoliv prostoje. Prioritně v nich probíhala přeprava cementu, sádry, suchého vápna, speciálních sklářských písků ap.
Později si řada továren tyto vozy od DB pronajímala, proto řada z nich nese také logo výrobce stavebních hmot. Na fotkách se nachází vozy Ucs908 a tedy vozy bez lávky pro obsluhu: Dyckerhoff I. 910 5 034 -2 a Dyckerhoff II. 910 5 534-1 v provedení s logem DB jako pronajímatele.
Společnost Westwagon dodala prvních deset vagónů DB k testování v roce 1953. Protože stále disponovaly rychloběžným brzdným systémem, byly označeny jako Kd 54. Stejně jako následujících 150 vagónů od společností Talbot a Westwaggon měly také dvojitý otočný podvozek. Protože to ve spojení s velmi speciální konstrukcí podvozku způsobovalo problémy, byly všechny další dodávky vybaveny jednoohybným podvozkem. Po pouhých 50 vagónech byla kapacita sila zvýšena na 2 x 13,5 m³. Vozy si vedly velmi dobře, takže do roku 1965 bylo zakoupeno celkem 1 232 vagónů Kds 54. Pro lehčí, prašné zboží bylo paralelně postaveno 1 293 vagónů Kds 56 se 2 sily o objemu 17,5 m³. Sila o 4 m³ větší tyto vagóny odpovídajícím způsobem zvýšily plnící kapacitu. Pro zajištění odstavených vozů byly některé vozy Kds 54/56 vybaveny ruční brzdou ovládanou z plošiny
K prvnímu prodeji došlo v roce 1967, kdy bylo prodáno 86 vozů. Další prodeje společnostem EVA a VTG následovaly v pozdějších letech. V 90. letech 20. století převedla společnost DB AG většinu svých vagonů do své dceřiné společnosti MEG. Zbývající vagony DB AG byly většinou pronajaty nebo použity například k interní přepravě brzdového písku pro hnací vozidla. Kromě cementu vagony v průběhu let přepravovaly i různé další prašné zboží. Mezi známé příklady patří: kamenná moučka, křemenný písek, kieserit, sádra, síran sodný, Thomasův síran, cukr, sůl a hydroxid hlinitý.
Přeprava cukru
Západní Německo bylo po bývalém Československu a Polsku, velmocí co se výroby cukru a cukrovarnictví týká. Prakticky veškerá produkce tamních cukrovarů byla přepravována po železnici, kdy nákladní silniční doprava jak ji známe dnes, byla ještě v plenkách. Do 80 let minulého století tak tento typ vozů zajišťoval přesuny této komodity mezi klíčovými sklady, výrobou, přímým prodejem i exportem na překládací pohraniční stanice s Beneluxem, Švýcarskem a Dánském.
Ačkoliv Deutsche Bahn byla největším provozovatelem vozů Ucs, později desítky kusů pronajímala přímo cukrovarům nebo továrnám které z cukru vyrábí další potraviny. Cukr se také z těchto vozů překládal na řadě přístavů do lodních remorkérů, vyprazdňování i v tomto případě zajistila armatura a vzduch z kompresorů. Přímo na lodích se pak cukr plnil do žoků.
