Podobně jako předchozí model BR74, je i tento stroj určen na vozbu lehkých osobních, a to převážně, ale také nákladních vlaků pro vedlejší lokálkové tratě. Jejich výroba byla v letech 1928 až 1940, kdy jejich vývoj a výrobu ukončila druhá světová válka, a také přechod ekonomiky Německa na válečný průmysl kde bylo zapotřebí vyrábět těžké nákladní tendrové lokomotivy. Stroj vychází technicky z řady BR24, která měla být vyráběna současně s BR64.
Na výrobě těchto strojů se podílelo hned několik dodnes známých firem: AEG, Krauss, Humboldt, Alstom nebo Henschel, ale také ve válečném období tehdy kontroverzní Krupp. Celkem se v různých modifikacích vyrobylo 520 strojů, kde stojí za připomenutí, že BR64 je jedna z mála konstrukčních řad, která nebyla tolik postižena tuv. kořistním rozdělovacím protokolem, kdy z Německa řada napadených států přebírala parní lokomotivy pro obnovu vozby a zdecimovaných lokomotivních flotil.
Mimo lehké osobní vlaky na vedlejších tratích, byla tato řada využívána pro nákladní vozbu, posun na ranžírech, ale také pro expresní vlaky v předválečném i poválečném období Německa. Po válce byla zdecimovaná flotila BR64 zachována už jen v počtu 393 strojů, kde 278 jich bylo přiřazeo pod západní sektor Deutsche Bundesbahn a 115 strojů pro východní sektor Německa Deutsche Reichsbahn. Jediný stroj s označením 64.311 zůstal po válce v Rakousku.
V poválečném formování Evropy, se tak řada lokomotiv BR64 dostala i do Československa, pod označením 365.4 kde jejich nasazení bylo nejvíce v depu Bohumín, Krnov, a Česká Lípa. Několik strojů také v depu Trutnov a Lipová – Lázně. K jistým potížím docházelo při úpravách na spalování méněhodnotného paliva, protože se naráželo na nízké zásoby paliva v uhláku a málo prostorné popelníky.
Z nedostatku náhradních dílů se počet provozu schopných lokomotiv řady 365.4 postupně od roku 1954 snižoval, některé se odprodaly do provozu na vlečkové dráhy, jiné se upravily na vytápěcí kotle v lokomotivních depech, až v roce 1964 dojezdily dvě poslední – 365.418 a 365.438.
