Další verze Šestikoláků řady 181 na sebe nenechávají dlouho čekat, bylo logické, že výrobce bude pokračovat v nastaveném trendu, podobně jako ROCO. Jedná se o výběhové řady modelů, u kterých lze předpokládat další grafické varianty, u ROCO je to řada Kocourů 742, ze které nejspíš v budoucnu vznikce řada 740 a 743, dále Bardotky 749 a 751. PIKO přišlo v roce 2025 s výběhovým modelem E669 / 181 ve variantě ČSD, nyní i ČD verze se žlutým pruhem. ROCO má naopak zpoždění s modelem lokomotivy Skůtr řady 121, ze které může vyrobit minimálně další 5 až 7 grafických variant.
Další grafické varianty modelu E669 dává do prodeje PIKO v již uvedené verzi ČSD E669.1 kde není možné z fotografie v katalogu vyčíst číslo stroje, naopak verze ČD s 60 cm žlutým pruhem kolem obvodu celé skříně, bude tentokrát stroj 181 039-9 který jezdil po koridoru mezi Moravou a Čechami i v roce 2004, případně se občas objevil i v Jaroměři s ucelenou soupravou uhlí pro elektrárnu v Trutnově. Všechny tyto modely jsou následujícím produktem výběhového modelu, nicméně další možné grafické varianty budou vyčerpány v minimálně dalším období protože těch odlišností nebylo zase tolik co by stálo za zájem – možná PKP varianty pro tamní modeláře.
Pokud PIKO plánuje i modely 183 a 182 není známo, rozhodně se to ale nabízí, podobně jako u jmenovaného modelu Kocourů 742 od ROCO. Tak poměrně velkou škálovitost v řadách, už nalezneme pouze v Německu nebo v Polsku. Řada 183 by mohla být rozhodně také zajímavá. Pochopitelně i v tomto provedení jsou modely 181 ve stejném provedení elektronické výzbroje, ano, osvětlení podvozků, osvětlení strojovny nebo osvětlení stanoviště strojvedoucího.
Pokud jde o osvětlení stanoviště, lze přes CV adresy nastavit zpoždění zhasnutí světla po rozjezdu – které je identické i pro druhé stanoviště. Celkově už první model E669.112 je opravdu v top provedení, PIKO pokaždé u výběhového modelu dokáže překvapit. Doufejme, že nastavenou laťku dokáže udržet, ačkoliv u některých modelů byl v nedávné době problém s čistotou a umístěním barev na modelu Sergeje v DR verzích.
181 039-9 ČD
Tento model, jak bylo již uvedeno, PIKO uvádí s 60 cm žlutým pruhem kolem celého obvodu skříně, je to poměrně zvláštní, protože už v roce 2001 prošla 039 dílnami, kde obdržela pro tuto řadu identické grafické schéma jako u původního modelu E669.112 katalog: 21022 v DCC. Pokud mohu být upřímný, raději bych uvítal druhou varianty po roce 2000, tedy obdoí po dílnách v novém grafickém schématu. Je pravda, že modelů ČD s provedením šrafování pluhů u elektrických lokomotiv je jako šafránu, možná se tedy dočkáme i verze z fotografie, která pochází z Hradce Králové, kde čekala na svůj další výkon v nákladní vozbě směr Morava.
E669.1140 alias 181 140-5 ČD
Stejně jako u předchozího modelu 039, se i tento stroj nacházel v továrním provedení v jakém opuštěl brány Škody v Plzni – tedy 60 cm žlutý pruh kolem obvodu celé skříně. V tomto případě je fajn, že PIKO uvádí tento model podle původní předlohy, který je osazen malými ondélníkovými nárazníky s patřičným bílým proužkem. Jedná se o variantu nárazníků, jaké instaloval výrobce, později pod ČSD docházelo k nahrazování širokými obdélníkovými nárazníky. Varianta E669.112 má naopak kulaté verze nárazníků.
ČSD litá tabulka byla umístěna nad číslem stroje, dále LD Česká Třebová, kam byla tato řada soustředěna mezi 80. a 90. lety, umísťovala na rám vozu pravé strany pod stanoviště i plastový štítek s domovskou základnou, tedy depa působnosti a logicky zde nesmí chybět ani malá rudá hvězda na čelech stroje.
Ohlédnutí za provozem pod ČSD a ČD
Lokomotivy I. série byly dodávány především na Slovensko, do dep Košice, Spišská Nová Ves a Žilina, druhá série pak směřovala převážně do českých dep. Na Slovensku byly brzy nahrazeny novější řadou 182 a postupně se přesouvaly především do depa Česká Třebová. Toto depo se pak stalo až do devadesátých let doménou této řady, kdy nejvyšší stav činil v 80. letech až 128 strojů, jenž byly vystavovány na výkony v široké oblasti od Benešova, Berouna a Prahy až po Staré Město u Uherského Hradiště nebo Přerov.
Z jejich pozice nosné řady v nákladní dopravě je neohrozila ani dodávka lokomotiv 130 v roce 1977, které původně měly snížit potřebu řady 181, ale pro nedostatek jiných vhodných strojů byly převedeny převážně do osobní dopravy. Až dodávka strojů 163, díky kterým se řada 130 mohla vrátit do nákladní dopravy, pro kterou byla původně určená, způsobila postupné odstavování řady 181. K tomu se přidal značný pokles výkonů v 90. letech, kdy byly lokomotivy 181 dále odstavovány ve prospěch čtyřnápravových strojů, které nemají takové problémy s projížděním oblouků.
Řada 181 byla později soustředěna do Ostravy spolu s řadou 182 a oba typy převedeny pod nově vyčleněnou nákladní divizi ČD Cargo (ČDC). Dnes zůstává u ČDC posledních 10 lokomotiv (z toho pouze dvě ze starší série 31E1), které jsou využívány především v postrkové službě mezi Třincem a slovenskou Čadcou, dopravě vlaků v okolí ostravského uzlu a příležitostně zajíždí i do Hranic na Moravě a na Valašsko. Především v roli postrkových lokomotiv jsou jen obtížně nahraditelné a proto část z nich prošla i hlavními opravami, spojenými s aplikací firemního modrého nátěru.
S rokem výroby 1961 tak jde o vůbec nejstarší provozní stroje v celém lokomotivním parku ČDC. Osobní České dráhy si ponechaly pouze první vyrobený stroj 181.001, který je veden v České Třebové jako muzejní, a 181.030, nacházející se v depozitáři Národního technického muzea v Chomutově.
Postupně se pak lokomotivy této řady dostaly také k jiným dopravcům. Již od roku 1998 provozovala společnost OKD, Doprava dva stroje této řady, které byly dříve Českými drahami zrušeny. Od roku 2005 pak bylo postupně několik desítek těchto strojů pronajato Českými drahami, resp. později ČD Cargem polským dopravcům. V průběhu let bylo možné tyto stroje spatřit například v čele vlaků polských dopravců DB Cargo Polska, Lotos Kolej, Transoda, STK či Koleje Czeskie. Od roku 2025 jsou lokomotivy řady 181 provozované v Polsku hromadně šrotovány.
V roce 1963 bylo devět lokomotiv řady 181 vybaveno méně výkonnými motory z jiných lokomotiv určených pro povrchové doly. Výkon motorů byl pouze 370 kW. Důvodem takové přestavby byl nedostatek původních motorů, které byly často poškozovány kvůli zkratům při přetěžování v rámci výše zmíněného těžkotonážního hnutí. Těchto devět strojů bylo přeznačeno na řadu E 659.0 a byly nasazovány především na postrky na česko-slovenském pomezí v okolí Horní Lidče a Mostů u Jablunkova. V roce 1965 se situace s motory stabilizovala a byly tedy zpět vybaveny těmi původními a přeznačeny zpět na řadu E 669.1 (181).
Souběžně s výrobou řad 181 a 182 byly také v mnohasetkusových sériích vyráběny obdobné lokomotivy pro SSSR, kde byly označeny řadami ČS2 a ČS3 a jsou dodnes v provozu ve velkém počtu.